sobota 8. června 2013

Den posledni

Ještě stále jsme na lodi, i když uvázané. Hned brzo po ránu musíme vyklidit loď od našich věci i přebytečných potravin a také ji jakžtakž uklidit. Jarda po ranním balicim vzepeti se uložil do stabilizované polohy podél mola a po odmítnutí alkoholických přebytků přeživších včerejšek v ní vydržel následující dvě hodiny čekání na checkout. Nespěchali jsme, definitivní vyhození z lodi znamenalo odchod do hospody. Ale ještě předtím jsme museli zaplatit €100 za ztracenou kliku od vinšny , prý originál Harken. Ale jinak byla výstupní kontrola stejně salamova jako predavka.
Asi to byla pěkná akce, aspoň kluci to říkají. Na svoji kapitanskou premiéru se trošku koukám skrz prsty. Bylo to fajn proto, že v posádce nebyl žádný nováček a to nemluvím o Patrickovych či Jardových zkušenostech. Poseidon i Aiolos nám poslali pěkné cvičné počasí. Takže jsem toho nemohl moc zkazit a spíše mi došlo, že toho neumím více, než jsem si myslel. Ten pocit mít "vlastní" loď je zase o třídu výš, než se na té lodi "jen" plavit. Přesto mám pochybnosti, zda do toho ještě někdy půjdu. Anebo že by...? Never say never...

3. Jadranský pohár v go

Termín: 6.-8.6. 2013
Hrací místo: Plachetnice Silver Arrow (typ Bavaria 40S) v prostoru Kornatů a Zadaru
Pravidla: Ingův čas 20 min, komi 6,5, round-robin dvoukolově.
Účastníci: Martin Diviš 7-kyu, Miroslav Mocek 7-kyu, Miloš Podpěra 8-kyu
Výsledky: Diviš - Mocek 1-1, Mocek - Podpěra 0-2, Podpěra - Diviš 1-1
Pořadí:
1. Podpěra 3 body
2. Diviš 2 b.
3. Mocek 1 b.
Závěr turnaje byl dramatický. Po výhře Diviše nad Podpěrou rozhodovala jejich druhá partie o vítězi turnaje. Skončila nejtesnejsim rozdílem.

pátek 7. června 2013

Den šestý :Kapirje - Biograd na moru

Dnes končíme v domovské maríně a tím i s lodí vůbec. Znamená to mimo jiné několik nepříjemných manévrů s lodí. Ale to je daleko. Teď je zase slunečné ráno a mohu ho zahájit oblíbeným skokem do moře.
Máme to asi 20 mil při současném větru je to tak na dva obraty, abychom se vešli mezi ostrůvky před Zadarskym kanálem. Vyplouvame pul míle ze zátoky otocene SZ směrem a jdeme do plachet ve stejném kurzu. Od západu fouká 8-10 uzlů a naše lodička proti němu opět stoupá velmi ochotně. Když se vítr stočí k SZ, donutí nás udělat dvě réčka, ale pak se u moudří a dojedeme bez dalšího obratu rovnou stopou mezi ostrůvky přímo k biogradske benzínce, mě první dnešní obavě. Ta se posílí, když ji vidím. Je to vlastně šuplík, do něhož se vejdou za sebou kolmo k mori dvě lodě a pak musí vycouvat. A aktuální vítr 15 uzlů fouká přesně kolmo na molo s pumpou. Naštěstí na nás po krátkém čekání vyšla pozice blíže k moři. Vzhledem k větru bylo přistání bezproblémové a ani od platí nebylo adrenalinové. Odvazani zádě, zpátečku na plno s kormidlem doleva, pusteni pridoveho lana, zpátečka plný rovně... A jsme venku, ani to nebolelo.
Je brzo, po jedné hodině a vítr se zvedl na pěkných patnáct, v narazech dvacet. Vymotorujeme za ostrůvky proti přístavu a necháme se jen na kostku snášet kanálem zpět na JV, je totiž čas oběda. Během něj se za ostrovem Pachman změní zadobocni vítr na bocak a když  vytáhneme hlavatku, máme už zase pěkných osm uzlů, jako když jsme jeli sem. Moc hezky to jede, důstojné rozloučení s mořem i když občas mi vadilo, že mi ryby koukaj kapitánskou luknou do map. Obrat pod Pašmanem ve 20 uzlech větru je poněkud zmatený, ale už uháníme v pěkném náklonu devíti uzly zpátky a najednou už vidíme opět bránu mariny. Plachty dolů a je konec. No vlastně ještě ne, je třeba zaparkovat loď. Bude mi foukat při couvání 15 uzlů zleva. Opatrně najizdim, míjím dvě mola a zaplouvám do protisměru k tomu našemu. No jasně, budeme stát jako při odpluti, zleva loď, zprava volno. A přesně od té lodi docela ostře fouká. První pokus je úplně blbý, stojím úplně nakřivo. Druhý nájezd, jedu ostřeji, ale v závěru trochu vymeknu a vítr mi okamžitě sfoukne špičku, takže stojím mírně nakřivo na dosah mola. Toho využije Miško z maríny a skočí na loď. Nejdřív mne spadne, že jsem měl oddělat zadní lankové zabradlicko před přistáním (trapas) a pak zajede s lodí podobné šikmo jako já. Jenže ostatní Miškové už jsou v pohotovosti a tak už lany rychle dotáhnou do správné polohy. Jsme definitivně zakotvení, moje kapitánská prvoplavba končí...
Po Widlickove suši zranici je čas na hospůdku (za zmínku stojí, že se nás Patrick snažil přesvědčit, že wasabi je skvělé jako lubrikační gel...). Na nábřeží mají dobré vínko a tak ho padne trochu víc než jindy. A potom ještě na palubě je nutno zlikvidovat přebytky travarice a balantinky.

Napluto 32 nmi,  z toho 29 na plachtach, celkem 201.

čtvrtek 6. června 2013

Den pátý : Mir - Kaprije

Luknou mne podrbe sluníčko, vysoukám se z kajuty do salonu, skoro naslepo se vyskrabu po šesti schudcich do kokpitu, během dvou kroků k badenplató shodím pyžamo...  A skočím. Pod jasnou oblohou je moře dnes skvělé. Už není studené, ale jiskřivě osvěžující a vůbec se mi z něj nechce ven.
Po snídani nás potkává další zásobovací pohroma: po včerejším pivu dnes docházejí cigára a později i bacardi. Jaké pohromy ještě dnes přijdou? Ale zatím to vypadá dobře. Ujedeme nezbytné půl míle ze zátoky na motor a hned jdeme na západní vítr osmi uzlů do plachet. Trošku se točí, ale přesto dá v zálivu, kde jsem se včera obával plachet, pěkných 5-6 uzlu. Za chvíli se ještě jednou podívám na Malou Proversu, kterou necháme vlevo, a obracíme k jihu do NP Kornati.
Stále pod plachtami projíždíme mezi několika ostrůvky a už jsme v kanálu na jih ostrova Kornat. Celý mořský NP má přes 200 km2, z toho asi třetinu pevniny. Žádný z ostrovů nemá stálé osídlení, jen pár sezónních osad. Ostrovy jsou suché, vyprahlé s viditelnými rovnobeznymi křivkami vrasneni vápence. A zatímco na levoboku se obviňuje Kornat, pravou stranu plavby na zadobocni Z vítr znázorňují malickate zelenobile kupicky ostrůvků. Pěkná vyhlídková jízda, před pár lety s katamaranem bylo pod mrakem a nebylo to ono. Vítr se trošku zjistil a tak už se jen loudame 4 uzly.  Ale nevadí, dnes není jachting, ale vyhlídková jízda.
Kolem třetí jsme z ostrůvků venku a nechávám obrátit na východ,  našim dnešním cílem bude ostrůvek Kapirje. Vítr je slabší, ale trošku s obavami sledujeme, jak se nad pobřežní pásmem Velenice balí mraky, vypadá to na bouřky, je slyšet i hrmeni. Velký stoupavy mrak vytváří postupně anticyklonu do spirály, která nám sice nezkazí počasí, ale sebere vítr a jdeme o půl páté do motoru a před šestou se vazeme na boji v zátoce městečka Kapirje.
Dává se vařit kebab a kuskus a vyrážíme s Ondrou doplnit zásobovací deficit. Karton Karlovačka nám musí do zítřka vydržet. Hm, zítra. Večer už budeme privazani v marine. A pozítří... Raději nemyslet...
Napluto 36 nmi, z toho 29 na plachtach. Celkem 169

středa 5. června 2013

Den čtvrtý: Božava /Dugi Otok - Mir/Dugi O.

Vstáváme stále později. Vykulil jsem se jako první až o půl deváté. Vyřídil jsem drobný nákup a začal ranní provoz trošku urychlovat. Podařilo se mi to u všech  kromě Patricka, který zjevně nebyl ve své kůži. Možná za to mohla jeho včerejší ctyrchodová večeře, ale spíše to souviselo se zbytečkem travarice, který se krcil v litrové lahvi po včerejším večírku. Buď jak buď, celý den strávil v kajutě a objevil se až po zakotvení. 
Do plachet jsme šli okamžitě po vyplutí ze zátoky. Foukal nám příjemných  10-12 uzlů z jihu až jihozápadu a naše skvělá loď se z počátečních 5 uzlů dostala na téměř devět.,  opět bez významnějšího náklonu a dřiny. Kopečky Dlouhého ostrova (Dugi Otok)  nám sice občas sebraly vítr, ale celkově jsme těch 20 mil upluli za necelé čtyři hodiny v nádherném počasí. Widlička začal chystat oběd (hovězí stejky v travaricové omáčce), ze salonu se linula skvělá vůně, ale já ji neměl moc čas vnímat. 
Připravil jsem si pro dnešek malý navigační oříšek jménem Mala Proversa. Úžina mezi Dlouhým ostrovem a o. Katina je skoro půl míle dlouhá s plavební šířkou necelých 40 metrů. Dobře si pamatuji, jak tu brácha před pár lety proplouval s katamaranem. Ale do NP Telaščica to jinak nešlo. Jarda mi hlídal špičku, Widla nevzrusene tvořil oběd a ostatní zuřivě fotili. Úžinou jsme se protáhli bez problémů a už jsme byli v zálivu Telaščica, kde jsme se za vyhlídkové plavby kochali výhledy na obkružující kopečky a vychutnávali skvělý oběd. Ještě jsme obkrouzili maličký ostrůvek Farfakulac, kde se chystá jeden Miirův kamarád strávit dovolenou a pak už jsme ulovili bojku v zátoce Mir. 
Gumáčkem jsme se vysadili u hospůdky a vydali se za atrakcemi NP. Tou první je slané jezero vzdálené asi 5 minut chůze. Cestou jsme se dočetli, že tu roste spousta orchidejí a také tu žijí oslici, kteří zde byli vysazeni v padesátých letech minulého století, když se stali prebytecnymi pro práci. Jejich stadecka tu spokojeně žijí na svobodě, ale lidí se vůbec nebojí a jsou docela zvědaví. Mohli jsme se o tom přesvědčit v přístavní hospůdce, kam za námi dorazili později. Vlastní slané jezero Mir je zřejmě mořský záliv uzavřený zemětřesením a i dosud nějak propojený s mořem. Odpadem má ovšem vyšší salinitu a tak patří mezi vody, v nichž se "nedá utopit". Nezkoušeli jsme, takové teplo ještě není, i když dnešní den bylo opravdu pěkně. Dalším pěkným místem bylo strmé JZ pobřeží, jehož kolmé stěny dosahují výšky až 140 metrů. 
Po návratu ke člunu u hospůdky byl čas na pivo. I na druhé. A pak jsme nějak při pohledu na pljeskavicu v jídelníčku prehodnotili vecerove plány a usoudili, že plánované lasagne budou dobré i k snídani. A koneckonců tři piva jsou přece jen lepší než dvě. Zvlášť, když nám dnes pivo na lodi došlo. Budu muset vyvodit nějaké důsledky vůči zasobovacimu dustojnikovi. 
Jsme na lodi, Patrick už založil do trouby petilitrovy kastrol s lasagnemi (děsím se snídaně, nechci být prezrany už od rána...), hraje se go a sedmá za podpory Wohnoutů a Sta zvířat a já už mám připravenou trasu na zítra. Čeká nás navigace labyrintem ostrůvků NP Kornati s plavbou na o. Žirje nebo snad i Kapirje. 
Napluto 26 nmi, z toho 20 na plachty /celkem 133.

úterý 4. června 2013

Den třetí: Ilovik - Božava

Rána máme pomalá, ale nijak to nevadí. Vítr to má stejné. Taky se po ránu fláká. Takže jsme už tradičně vymotorovali a vydrželo nám to dvě hodiny až k průlivu mezi ostrovy Premuda a Skarda. Za nimi už je volné moře a tam jsem předpokládal vítr. Marně. Pohled na nuly na meracich byl depresivní a tak jsme z toho dostali hlad. Při ranním nákupu chleba Patrick cestou na trhal rozmarýn, který pokryl kuře, strcene do trouby a chráněné alobalem. Doprovázené cesnekovou bramborovou kaší bylo delikátní. A zatímco jsme oplachovali nádobí v moři a driftem jsme vytvořili na GPS zajímavou křivku, vítr se rozmyslel a přišel. Sice ze severu, čili ze za dobou, ale přece. Po vytrimování plachet jsme jeli skoro 5 uzlu, což bylo na tu bídu příjemné. Nakonec to jelo i lépe, takže jsme trošku přetáhli až k severnimu cipu Dugiho Otoku. Následná halza nás vrátila kolem lodního vraku k severnimu průlivu a sílící vítr se stocil na západní. Jelo to moc hezky, naše skvělá loď bez problémů jela osm uzlů téměř bez náklonu až k k halze do sv průlivu. Cestou jsme si i stihli zkouknout lodní vrak. Jelo to porad moc hezky, byl to takový výukový vítr dobrý na pokusniceni s plachtami. Mezi ostrovy Zverinac a Dugi vytvořil pěknou trysku, která nás bez obratu dovezla až k cílové zátoce města Božava. V závěru dokonce Patrick vytvořil pěkného motýla. Plachty dolů a přišel čas další premiéry - přistání na molu. Zdejší je docela malé, ale místo bylo. Oblouk v zátoce, na molu se objevil Mirko a ukázal mi, že mám přistát do řady vedle další lodi. Pristaval sem po větru,  a přesně ve chvíli, kdy jsem měl loď správně natocenou mne malý poryv nepříjemně po otočil, takže následoval druhý pokus, taky ne úplně přesný, ale podařilo se. Miško přitáhl jedno lano, pak druhé, Patrick dotáhl muring... A přistáli jsme. Záchranný panák zklidnil moje rozklepaná kolena a byl čas se připravit na večeří. Ještě předtím jsme museli zaplatit Miškovi za kotvení. Před večeří jsme ještě zašli ke starému panu Miškovi, který se na chvíli zjevil na molu a nabízel domácí travaricu, olivový olej a červené víno. Všechno mel moc dobré. Patrick koupil sedm litrů oleje,  jsem zvědav, jak je dostane do letadla...
Večeře se vydařila, tuhle hospůdku na konci nábřeží musím bráchovi poznamenat do průvodce "osmičky". Teplota už se začíná blížit středomořské, sedíme na palubě, posloucháme Dire Straits a likvidujeme skvělou travaricu. Je tu dobře.
Napluto 34 nmi (19 pod plachtami),  celkem 107.

pondělí 3. června 2013

Den druhý: Brgulje - Ilovik

Večer se protáhl a ráno se nechtělo vstávat. V čtvrt na devět jsem byl první, kdo se vykulil a přestože nebyly úplně optimální podmínky, dopřál jsem si něco oblíbeného mořského luxusu. Na palubě jsem shodil pyžamo a ještě s polozalepnýma očima hupnul do vody. Nebyla úplně teplá, ale tohle ranní koupání z postele prostě miluju. Trošku jsem zarachotil konvicí na čaj a uvedl tak posádku do pohybu. Když už jsme posnídali (k mému zoufalství kluci při údodním nákupu nesehnali černý čaj, pouze Earl), objevil se u nás na člunu Miško rybář a nabízel čerstvé rybky a kalamáry. Patrick vykoupil všechny čtyři potvory, čímž jsme se mohli začít těšit na polední paellu.
Ale do té doby bylo daleko. Před desátou jsem se odvázali od boje a za jasného a bohužel bezvětrného počasí se vraceli zálivem, kterým jsme včera přijeli. Moje naděje, že na otevřeném moři bude vítr, poněkud nevyšla. Ani ťuk. Projeli jsme průlivem pod Molatem a za mělčinami definitivně zamířili na severozápad. Počasí bylo zajímavé. V dálce nad Velebitem seděla nízká oblačnost, nad námi se zatáčela do velikého oblouku frontální oblačnost anticyklony, nad některými ostrovy se držely hruškovité kumuly a úplně nad tím ším se držely výškové řasy. Prostě atlas mraků. Ale přitom bylo téměř jasno.
Brblání motoru nám vydrželo při objíždění Molatu až do dvanácti. Podle vytažených plachet jiných lodí jsme tušili, že tam bude vítr. A byl. "Z ničeho nic" (fakticky dýzou mezi ostrovy) tu bylo 5 a posléze i 8 uzlů maestralu. A lodička se na plachty rozjela a bez významnějšího úsilí jsme záhy ostře stoupali na sever. A jak vítr sílil, jeli jsme i přes sedm uzlů aniž bychom se zatěžovali významnějším náklonem. Máme opravdu fajn loď. Včera nám dělala radost a dnes taky. Stoupačka na sever se vyvedla tak, že jsme se bez obratu trefili mezi ostrovy Silba a Olib. Trochu divné, zatím jsme nedělali jediný obrat... Pěti až šesti uzly jsme se plavili dál, v pohodlí malého náklonu vychutnali Patrickovu paellu. Na úrovni cíle, městečka Ilovik jsme byli kolem třetí a tak jsem se rozhodl, že se ještě svezeme kousek na sever, když to docela pěkně fouká, navzdory očekávané bídě. Nevydrželo to dlouho. O půl čtvrté vítr jak přišel, tak zmizel a na měřácích jeho rychlosti se objevila posměšná nula. Na motorování do cíle bylo brzo a tak jsme si dopřáli hodinu nicnedělání na širém moři.
O půl páté jsme sbalili stále zbytečné plachty a obloukem jsme se dostali k průlivu mez ostrovy Lošinj a Orulje.Tím jsme dosáhli nejsevernějšího místa naší trasy.Před šestou jsme již vplouvali do úzkého průlivu u městečka Ilovik. Pověsili jsme se na podivnou bóji - vypadlo, že je těžká a nedá se vytáhnout (najížděl jsem ji 3x), až se ukázalo, že má velmi krátké lano, kterým je připevněna ke dnu... Widlička vyrobil chilli con carne ve verzi ostré a tupé a tečkou za dnem byl výlet gumákem na víno do konoby na břehu.

Napluto 36 nmi (z toho 19 na plachty), celkem 73 nmi.