Asi to byla pěkná akce, aspoň kluci to říkají. Na svoji kapitanskou premiéru se trošku koukám skrz prsty. Bylo to fajn proto, že v posádce nebyl žádný nováček a to nemluvím o Patrickovych či Jardových zkušenostech. Poseidon i Aiolos nám poslali pěkné cvičné počasí. Takže jsem toho nemohl moc zkazit a spíše mi došlo, že toho neumím více, než jsem si myslel. Ten pocit mít "vlastní" loď je zase o třídu výš, než se na té lodi "jen" plavit. Přesto mám pochybnosti, zda do toho ještě někdy půjdu. Anebo že by...? Never say never...
Spinakrový kurz 2013
1. - 8. 6. 2013: Biograd na moru - Vir - Mali Lošinj - Molat - Dugi Otok - Kornati - Žirje - Biograd n. m.
Kpt. Miloš, Jarda, Miira, Ondra, Patrick, Widlička
sobota 8. června 2013
Den posledni
Asi to byla pěkná akce, aspoň kluci to říkají. Na svoji kapitanskou premiéru se trošku koukám skrz prsty. Bylo to fajn proto, že v posádce nebyl žádný nováček a to nemluvím o Patrickovych či Jardových zkušenostech. Poseidon i Aiolos nám poslali pěkné cvičné počasí. Takže jsem toho nemohl moc zkazit a spíše mi došlo, že toho neumím více, než jsem si myslel. Ten pocit mít "vlastní" loď je zase o třídu výš, než se na té lodi "jen" plavit. Přesto mám pochybnosti, zda do toho ještě někdy půjdu. Anebo že by...? Never say never...
3. Jadranský pohár v go
1. Podpěra 3 body
2. Diviš 2 b.
3. Mocek 1 b.
pátek 7. června 2013
Den šestý :Kapirje - Biograd na moru
Máme to asi 20 mil při současném větru je to tak na dva obraty, abychom se vešli mezi ostrůvky před Zadarskym kanálem. Vyplouvame pul míle ze zátoky otocene SZ směrem a jdeme do plachet ve stejném kurzu. Od západu fouká 8-10 uzlů a naše lodička proti němu opět stoupá velmi ochotně. Když se vítr stočí k SZ, donutí nás udělat dvě réčka, ale pak se u moudří a dojedeme bez dalšího obratu rovnou stopou mezi ostrůvky přímo k biogradske benzínce, mě první dnešní obavě. Ta se posílí, když ji vidím. Je to vlastně šuplík, do něhož se vejdou za sebou kolmo k mori dvě lodě a pak musí vycouvat. A aktuální vítr 15 uzlů fouká přesně kolmo na molo s pumpou. Naštěstí na nás po krátkém čekání vyšla pozice blíže k moři. Vzhledem k větru bylo přistání bezproblémové a ani od platí nebylo adrenalinové. Odvazani zádě, zpátečku na plno s kormidlem doleva, pusteni pridoveho lana, zpátečka plný rovně... A jsme venku, ani to nebolelo.
Je brzo, po jedné hodině a vítr se zvedl na pěkných patnáct, v narazech dvacet. Vymotorujeme za ostrůvky proti přístavu a necháme se jen na kostku snášet kanálem zpět na JV, je totiž čas oběda. Během něj se za ostrovem Pachman změní zadobocni vítr na bocak a když vytáhneme hlavatku, máme už zase pěkných osm uzlů, jako když jsme jeli sem. Moc hezky to jede, důstojné rozloučení s mořem i když občas mi vadilo, že mi ryby koukaj kapitánskou luknou do map. Obrat pod Pašmanem ve 20 uzlech větru je poněkud zmatený, ale už uháníme v pěkném náklonu devíti uzly zpátky a najednou už vidíme opět bránu mariny. Plachty dolů a je konec. No vlastně ještě ne, je třeba zaparkovat loď. Bude mi foukat při couvání 15 uzlů zleva. Opatrně najizdim, míjím dvě mola a zaplouvám do protisměru k tomu našemu. No jasně, budeme stát jako při odpluti, zleva loď, zprava volno. A přesně od té lodi docela ostře fouká. První pokus je úplně blbý, stojím úplně nakřivo. Druhý nájezd, jedu ostřeji, ale v závěru trochu vymeknu a vítr mi okamžitě sfoukne špičku, takže stojím mírně nakřivo na dosah mola. Toho využije Miško z maríny a skočí na loď. Nejdřív mne spadne, že jsem měl oddělat zadní lankové zabradlicko před přistáním (trapas) a pak zajede s lodí podobné šikmo jako já. Jenže ostatní Miškové už jsou v pohotovosti a tak už lany rychle dotáhnou do správné polohy. Jsme definitivně zakotvení, moje kapitánská prvoplavba končí...
Po Widlickove suši zranici je čas na hospůdku (za zmínku stojí, že se nás Patrick snažil přesvědčit, že wasabi je skvělé jako lubrikační gel...). Na nábřeží mají dobré vínko a tak ho padne trochu víc než jindy. A potom ještě na palubě je nutno zlikvidovat přebytky travarice a balantinky.
čtvrtek 6. června 2013
Den pátý : Mir - Kaprije
Luknou mne podrbe sluníčko, vysoukám se z kajuty do salonu, skoro naslepo se vyskrabu po šesti schudcich do kokpitu, během dvou kroků k badenplató shodím pyžamo... A skočím. Pod jasnou oblohou je moře dnes skvělé. Už není studené, ale jiskřivě osvěžující a vůbec se mi z něj nechce ven.
Po snídani nás potkává další zásobovací pohroma: po včerejším pivu dnes docházejí cigára a později i bacardi. Jaké pohromy ještě dnes přijdou? Ale zatím to vypadá dobře. Ujedeme nezbytné půl míle ze zátoky na motor a hned jdeme na západní vítr osmi uzlů do plachet. Trošku se točí, ale přesto dá v zálivu, kde jsem se včera obával plachet, pěkných 5-6 uzlu. Za chvíli se ještě jednou podívám na Malou Proversu, kterou necháme vlevo, a obracíme k jihu do NP Kornati.
Stále pod plachtami projíždíme mezi několika ostrůvky a už jsme v kanálu na jih ostrova Kornat. Celý mořský NP má přes 200 km2, z toho asi třetinu pevniny. Žádný z ostrovů nemá stálé osídlení, jen pár sezónních osad. Ostrovy jsou suché, vyprahlé s viditelnými rovnobeznymi křivkami vrasneni vápence. A zatímco na levoboku se obviňuje Kornat, pravou stranu plavby na zadobocni Z vítr znázorňují malickate zelenobile kupicky ostrůvků. Pěkná vyhlídková jízda, před pár lety s katamaranem bylo pod mrakem a nebylo to ono. Vítr se trošku zjistil a tak už se jen loudame 4 uzly. Ale nevadí, dnes není jachting, ale vyhlídková jízda.
Kolem třetí jsme z ostrůvků venku a nechávám obrátit na východ, našim dnešním cílem bude ostrůvek Kapirje. Vítr je slabší, ale trošku s obavami sledujeme, jak se nad pobřežní pásmem Velenice balí mraky, vypadá to na bouřky, je slyšet i hrmeni. Velký stoupavy mrak vytváří postupně anticyklonu do spirály, která nám sice nezkazí počasí, ale sebere vítr a jdeme o půl páté do motoru a před šestou se vazeme na boji v zátoce městečka Kapirje.
Dává se vařit kebab a kuskus a vyrážíme s Ondrou doplnit zásobovací deficit. Karton Karlovačka nám musí do zítřka vydržet. Hm, zítra. Večer už budeme privazani v marine. A pozítří... Raději nemyslet...
Napluto 36 nmi, z toho 29 na plachtach. Celkem 169
středa 5. června 2013
Den čtvrtý: Božava /Dugi Otok - Mir/Dugi O.
úterý 4. června 2013
Den třetí: Ilovik - Božava
Večeře se vydařila, tuhle hospůdku na konci nábřeží musím bráchovi poznamenat do průvodce "osmičky". Teplota už se začíná blížit středomořské, sedíme na palubě, posloucháme Dire Straits a likvidujeme skvělou travaricu. Je tu dobře.
Napluto 34 nmi (19 pod plachtami), celkem 107.
pondělí 3. června 2013
Den druhý: Brgulje - Ilovik
Ale do té doby bylo daleko. Před desátou jsem se odvázali od boje a za jasného a bohužel bezvětrného počasí se vraceli zálivem, kterým jsme včera přijeli. Moje naděje, že na otevřeném moři bude vítr, poněkud nevyšla. Ani ťuk. Projeli jsme průlivem pod Molatem a za mělčinami definitivně zamířili na severozápad. Počasí bylo zajímavé. V dálce nad Velebitem seděla nízká oblačnost, nad námi se zatáčela do velikého oblouku frontální oblačnost anticyklony, nad některými ostrovy se držely hruškovité kumuly a úplně nad tím ším se držely výškové řasy. Prostě atlas mraků. Ale přitom bylo téměř jasno.
Brblání motoru nám vydrželo při objíždění Molatu až do dvanácti. Podle vytažených plachet jiných lodí jsme tušili, že tam bude vítr. A byl. "Z ničeho nic" (fakticky dýzou mezi ostrovy) tu bylo 5 a posléze i 8 uzlů maestralu. A lodička se na plachty rozjela a bez významnějšího úsilí jsme záhy ostře stoupali na sever. A jak vítr sílil, jeli jsme i přes sedm uzlů aniž bychom se zatěžovali významnějším náklonem. Máme opravdu fajn loď. Včera nám dělala radost a dnes taky. Stoupačka na sever se vyvedla tak, že jsme se bez obratu trefili mezi ostrovy Silba a Olib. Trochu divné, zatím jsme nedělali jediný obrat... Pěti až šesti uzly jsme se plavili dál, v pohodlí malého náklonu vychutnali Patrickovu paellu. Na úrovni cíle, městečka Ilovik jsme byli kolem třetí a tak jsem se rozhodl, že se ještě svezeme kousek na sever, když to docela pěkně fouká, navzdory očekávané bídě. Nevydrželo to dlouho. O půl čtvrté vítr jak přišel, tak zmizel a na měřácích jeho rychlosti se objevila posměšná nula. Na motorování do cíle bylo brzo a tak jsme si dopřáli hodinu nicnedělání na širém moři.
O půl páté jsme sbalili stále zbytečné plachty a obloukem jsme se dostali k průlivu mez ostrovy Lošinj a Orulje.Tím jsme dosáhli nejsevernějšího místa naší trasy.Před šestou jsme již vplouvali do úzkého průlivu u městečka Ilovik. Pověsili jsme se na podivnou bóji - vypadlo, že je těžká a nedá se vytáhnout (najížděl jsem ji 3x), až se ukázalo, že má velmi krátké lano, kterým je připevněna ke dnu... Widlička vyrobil chilli con carne ve verzi ostré a tupé a tečkou za dnem byl výlet gumákem na víno do konoby na břehu.
Napluto 36 nmi (z toho 19 na plachty), celkem 73 nmi.