Vstáváme stále později. Vykulil jsem se jako první až o půl deváté. Vyřídil jsem drobný nákup a začal ranní provoz trošku urychlovat. Podařilo se mi to u všech kromě Patricka, který zjevně nebyl ve své kůži. Možná za to mohla jeho včerejší ctyrchodová večeře, ale spíše to souviselo se zbytečkem travarice, který se krcil v litrové lahvi po včerejším večírku. Buď jak buď, celý den strávil v kajutě a objevil se až po zakotvení.
Do plachet jsme šli okamžitě po vyplutí ze zátoky. Foukal nám příjemných 10-12 uzlů z jihu až jihozápadu a naše skvělá loď se z počátečních 5 uzlů dostala na téměř devět., opět bez významnějšího náklonu a dřiny. Kopečky Dlouhého ostrova (Dugi Otok) nám sice občas sebraly vítr, ale celkově jsme těch 20 mil upluli za necelé čtyři hodiny v nádherném počasí. Widlička začal chystat oběd (hovězí stejky v travaricové omáčce), ze salonu se linula skvělá vůně, ale já ji neměl moc čas vnímat.
Připravil jsem si pro dnešek malý navigační oříšek jménem Mala Proversa. Úžina mezi Dlouhým ostrovem a o. Katina je skoro půl míle dlouhá s plavební šířkou necelých 40 metrů. Dobře si pamatuji, jak tu brácha před pár lety proplouval s katamaranem. Ale do NP Telaščica to jinak nešlo. Jarda mi hlídal špičku, Widla nevzrusene tvořil oběd a ostatní zuřivě fotili. Úžinou jsme se protáhli bez problémů a už jsme byli v zálivu Telaščica, kde jsme se za vyhlídkové plavby kochali výhledy na obkružující kopečky a vychutnávali skvělý oběd. Ještě jsme obkrouzili maličký ostrůvek Farfakulac, kde se chystá jeden Miirův kamarád strávit dovolenou a pak už jsme ulovili bojku v zátoce Mir.
Gumáčkem jsme se vysadili u hospůdky a vydali se za atrakcemi NP. Tou první je slané jezero vzdálené asi 5 minut chůze. Cestou jsme se dočetli, že tu roste spousta orchidejí a také tu žijí oslici, kteří zde byli vysazeni v padesátých letech minulého století, když se stali prebytecnymi pro práci. Jejich stadecka tu spokojeně žijí na svobodě, ale lidí se vůbec nebojí a jsou docela zvědaví. Mohli jsme se o tom přesvědčit v přístavní hospůdce, kam za námi dorazili později. Vlastní slané jezero Mir je zřejmě mořský záliv uzavřený zemětřesením a i dosud nějak propojený s mořem. Odpadem má ovšem vyšší salinitu a tak patří mezi vody, v nichž se "nedá utopit". Nezkoušeli jsme, takové teplo ještě není, i když dnešní den bylo opravdu pěkně. Dalším pěkným místem bylo strmé JZ pobřeží, jehož kolmé stěny dosahují výšky až 140 metrů.
Po návratu ke člunu u hospůdky byl čas na pivo. I na druhé. A pak jsme nějak při pohledu na pljeskavicu v jídelníčku prehodnotili vecerove plány a usoudili, že plánované lasagne budou dobré i k snídani. A koneckonců tři piva jsou přece jen lepší než dvě. Zvlášť, když nám dnes pivo na lodi došlo. Budu muset vyvodit nějaké důsledky vůči zasobovacimu dustojnikovi.
Jsme na lodi, Patrick už založil do trouby petilitrovy kastrol s lasagnemi (děsím se snídaně, nechci být prezrany už od rána...), hraje se go a sedmá za podpory Wohnoutů a Sta zvířat a já už mám připravenou trasu na zítra. Čeká nás navigace labyrintem ostrůvků NP Kornati s plavbou na o. Žirje nebo snad i Kapirje.
Napluto 26 nmi, z toho 20 na plachty /celkem 133.
Žádné komentáře:
Okomentovat