Den druhý: Brgulje - Ilovik

Večer se protáhl a ráno se nechtělo vstávat. V čtvrt na devět jsem byl první, kdo se vykulil a přestože nebyly úplně optimální podmínky, dopřál jsem si něco oblíbeného mořského luxusu. Na palubě jsem shodil pyžamo a ještě s polozalepnýma očima hupnul do vody. Nebyla úplně teplá, ale tohle ranní koupání z postele prostě miluju. Trošku jsem zarachotil konvicí na čaj a uvedl tak posádku do pohybu. Když už jsme posnídali (k mému zoufalství kluci při údodním nákupu nesehnali černý čaj, pouze Earl), objevil se u nás na člunu Miško rybář a nabízel čerstvé rybky a kalamáry. Patrick vykoupil všechny čtyři potvory, čímž jsme se mohli začít těšit na polední paellu.
Ale do té doby bylo daleko. Před desátou jsem se odvázali od boje a za jasného a bohužel bezvětrného počasí se vraceli zálivem, kterým jsme včera přijeli. Moje naděje, že na otevřeném moři bude vítr, poněkud nevyšla. Ani ťuk. Projeli jsme průlivem pod Molatem a za mělčinami definitivně zamířili na severozápad. Počasí bylo zajímavé. V dálce nad Velebitem seděla nízká oblačnost, nad námi se zatáčela do velikého oblouku frontální oblačnost anticyklony, nad některými ostrovy se držely hruškovité kumuly a úplně nad tím ším se držely výškové řasy. Prostě atlas mraků. Ale přitom bylo téměř jasno.
Brblání motoru nám vydrželo při objíždění Molatu až do dvanácti. Podle vytažených plachet jiných lodí jsme tušili, že tam bude vítr. A byl. "Z ničeho nic" (fakticky dýzou mezi ostrovy) tu bylo 5 a posléze i 8 uzlů maestralu. A lodička se na plachty rozjela a bez významnějšího úsilí jsme záhy ostře stoupali na sever. A jak vítr sílil, jeli jsme i přes sedm uzlů aniž bychom se zatěžovali významnějším náklonem. Máme opravdu fajn loď. Včera nám dělala radost a dnes taky. Stoupačka na sever se vyvedla tak, že jsme se bez obratu trefili mezi ostrovy Silba a Olib. Trochu divné, zatím jsme nedělali jediný obrat... Pěti až šesti uzly jsme se plavili dál, v pohodlí malého náklonu vychutnali Patrickovu paellu. Na úrovni cíle, městečka Ilovik jsme byli kolem třetí a tak jsem se rozhodl, že se ještě svezeme kousek na sever, když to docela pěkně fouká, navzdory očekávané bídě. Nevydrželo to dlouho. O půl čtvrté vítr jak přišel, tak zmizel a na měřácích jeho rychlosti se objevila posměšná nula. Na motorování do cíle bylo brzo a tak jsme si dopřáli hodinu nicnedělání na širém moři.
O půl páté jsme sbalili stále zbytečné plachty a obloukem jsme se dostali k průlivu mez ostrovy Lošinj a Orulje.Tím jsme dosáhli nejsevernějšího místa naší trasy.Před šestou jsme již vplouvali do úzkého průlivu u městečka Ilovik. Pověsili jsme se na podivnou bóji - vypadlo, že je těžká a nedá se vytáhnout (najížděl jsem ji 3x), až se ukázalo, že má velmi krátké lano, kterým je připevněna ke dnu... Widlička vyrobil chilli con carne ve verzi ostré a tupé a tečkou za dnem byl výlet gumákem na víno do konoby na břehu.

Napluto 36 nmi (z toho 19 na plachty), celkem 73 nmi.