Dnes končíme v domovské maríně a tím i s lodí vůbec. Znamená to mimo jiné několik nepříjemných manévrů s lodí. Ale to je daleko. Teď je zase slunečné ráno a mohu ho zahájit oblíbeným skokem do moře.
Máme to asi 20 mil při současném větru je to tak na dva obraty, abychom se vešli mezi ostrůvky před Zadarskym kanálem. Vyplouvame pul míle ze zátoky otocene SZ směrem a jdeme do plachet ve stejném kurzu. Od západu fouká 8-10 uzlů a naše lodička proti němu opět stoupá velmi ochotně. Když se vítr stočí k SZ, donutí nás udělat dvě réčka, ale pak se u moudří a dojedeme bez dalšího obratu rovnou stopou mezi ostrůvky přímo k biogradske benzínce, mě první dnešní obavě. Ta se posílí, když ji vidím. Je to vlastně šuplík, do něhož se vejdou za sebou kolmo k mori dvě lodě a pak musí vycouvat. A aktuální vítr 15 uzlů fouká přesně kolmo na molo s pumpou. Naštěstí na nás po krátkém čekání vyšla pozice blíže k moři. Vzhledem k větru bylo přistání bezproblémové a ani od platí nebylo adrenalinové. Odvazani zádě, zpátečku na plno s kormidlem doleva, pusteni pridoveho lana, zpátečka plný rovně... A jsme venku, ani to nebolelo.
Je brzo, po jedné hodině a vítr se zvedl na pěkných patnáct, v narazech dvacet. Vymotorujeme za ostrůvky proti přístavu a necháme se jen na kostku snášet kanálem zpět na JV, je totiž čas oběda. Během něj se za ostrovem Pachman změní zadobocni vítr na bocak a když vytáhneme hlavatku, máme už zase pěkných osm uzlů, jako když jsme jeli sem. Moc hezky to jede, důstojné rozloučení s mořem i když občas mi vadilo, že mi ryby koukaj kapitánskou luknou do map. Obrat pod Pašmanem ve 20 uzlech větru je poněkud zmatený, ale už uháníme v pěkném náklonu devíti uzly zpátky a najednou už vidíme opět bránu mariny. Plachty dolů a je konec. No vlastně ještě ne, je třeba zaparkovat loď. Bude mi foukat při couvání 15 uzlů zleva. Opatrně najizdim, míjím dvě mola a zaplouvám do protisměru k tomu našemu. No jasně, budeme stát jako při odpluti, zleva loď, zprava volno. A přesně od té lodi docela ostře fouká. První pokus je úplně blbý, stojím úplně nakřivo. Druhý nájezd, jedu ostřeji, ale v závěru trochu vymeknu a vítr mi okamžitě sfoukne špičku, takže stojím mírně nakřivo na dosah mola. Toho využije Miško z maríny a skočí na loď. Nejdřív mne spadne, že jsem měl oddělat zadní lankové zabradlicko před přistáním (trapas) a pak zajede s lodí podobné šikmo jako já. Jenže ostatní Miškové už jsou v pohotovosti a tak už lany rychle dotáhnou do správné polohy. Jsme definitivně zakotvení, moje kapitánská prvoplavba končí...
Po Widlickove suši zranici je čas na hospůdku (za zmínku stojí, že se nás Patrick snažil přesvědčit, že wasabi je skvělé jako lubrikační gel...). Na nábřeží mají dobré vínko a tak ho padne trochu víc než jindy. A potom ještě na palubě je nutno zlikvidovat přebytky travarice a balantinky.
Máme to asi 20 mil při současném větru je to tak na dva obraty, abychom se vešli mezi ostrůvky před Zadarskym kanálem. Vyplouvame pul míle ze zátoky otocene SZ směrem a jdeme do plachet ve stejném kurzu. Od západu fouká 8-10 uzlů a naše lodička proti němu opět stoupá velmi ochotně. Když se vítr stočí k SZ, donutí nás udělat dvě réčka, ale pak se u moudří a dojedeme bez dalšího obratu rovnou stopou mezi ostrůvky přímo k biogradske benzínce, mě první dnešní obavě. Ta se posílí, když ji vidím. Je to vlastně šuplík, do něhož se vejdou za sebou kolmo k mori dvě lodě a pak musí vycouvat. A aktuální vítr 15 uzlů fouká přesně kolmo na molo s pumpou. Naštěstí na nás po krátkém čekání vyšla pozice blíže k moři. Vzhledem k větru bylo přistání bezproblémové a ani od platí nebylo adrenalinové. Odvazani zádě, zpátečku na plno s kormidlem doleva, pusteni pridoveho lana, zpátečka plný rovně... A jsme venku, ani to nebolelo.
Je brzo, po jedné hodině a vítr se zvedl na pěkných patnáct, v narazech dvacet. Vymotorujeme za ostrůvky proti přístavu a necháme se jen na kostku snášet kanálem zpět na JV, je totiž čas oběda. Během něj se za ostrovem Pachman změní zadobocni vítr na bocak a když vytáhneme hlavatku, máme už zase pěkných osm uzlů, jako když jsme jeli sem. Moc hezky to jede, důstojné rozloučení s mořem i když občas mi vadilo, že mi ryby koukaj kapitánskou luknou do map. Obrat pod Pašmanem ve 20 uzlech větru je poněkud zmatený, ale už uháníme v pěkném náklonu devíti uzly zpátky a najednou už vidíme opět bránu mariny. Plachty dolů a je konec. No vlastně ještě ne, je třeba zaparkovat loď. Bude mi foukat při couvání 15 uzlů zleva. Opatrně najizdim, míjím dvě mola a zaplouvám do protisměru k tomu našemu. No jasně, budeme stát jako při odpluti, zleva loď, zprava volno. A přesně od té lodi docela ostře fouká. První pokus je úplně blbý, stojím úplně nakřivo. Druhý nájezd, jedu ostřeji, ale v závěru trochu vymeknu a vítr mi okamžitě sfoukne špičku, takže stojím mírně nakřivo na dosah mola. Toho využije Miško z maríny a skočí na loď. Nejdřív mne spadne, že jsem měl oddělat zadní lankové zabradlicko před přistáním (trapas) a pak zajede s lodí podobné šikmo jako já. Jenže ostatní Miškové už jsou v pohotovosti a tak už lany rychle dotáhnou do správné polohy. Jsme definitivně zakotvení, moje kapitánská prvoplavba končí...
Po Widlickove suši zranici je čas na hospůdku (za zmínku stojí, že se nás Patrick snažil přesvědčit, že wasabi je skvělé jako lubrikační gel...). Na nábřeží mají dobré vínko a tak ho padne trochu víc než jindy. A potom ještě na palubě je nutno zlikvidovat přebytky travarice a balantinky.
Napluto 32 nmi, z toho 29 na plachtach, celkem 201.
Žádné komentáře:
Okomentovat